Přepěťová ochrana (přepěťová ochrana) je nenahraditelné zařízení v ochraně elektronických zařízení proti blesku. To bylo nazýváno "blesk svodač" nebo "přepěťový chránič". Při vstupu do elektrického vedení je okamžité přepětí přenosového vedení signálu omezeno na rozsah napětí, který zařízení nebo systém vydrží, nebo bude vytvořeno silné místo pro vybití blesku, které chrání chráněné zařízení nebo systém před nárazem a poškozením.
Typ a struktura přepěťové ochrany se liší pro různé účely, ale měla by obsahovat alespoň nelineární omezující prvek napětí. Základními složkami používanými v přepěťových ochranách jsou: výbojová mezera, vypouštěcí trubka naplněná plynem, varistor, odrušovací dioda a předpro proudová cívka atd.
Nejprimitivnější přepěťová ochrana dráp-formoval mezera se objevila v pozdní 19th století a byl používán pro nadzemní přenosové vedení, aby se zabránilo údery blesku z poškození izolace zařízení a způsobuje výpadky proudu, tak to je nazýváno "přepěťová ochrana". V roce 1920 se objevily hliníkové přepěťové chrániče, přepěťové ochrany oxidového filmu a přepěťové chrániče. Přepěťové chrániče trubek se objevily ve třicátých letech. Zařízení na ochranu proti blesku z karbidu křemíku se objevila v padesátých letech. V roce 1970, Panasonic Corporation Japonska nejprve vynalezl kovový oxid přepěťový protector s keramikou oxidu kovu jako hlavní složkou. Moderní přepěťové ochrany mají nejen dobrý ochranný účinek na různé bleskové přepětí a provoz přepětí na vedení vysokého napětí, ale také vynaložit velké úsilí v oblasti mikroelektroniky.
